„Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane…“ Přísloví 24:16
Žalmista napsal: „Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl“ (Žalm 119:67). Tím, že to dělal špatně, se nakonec naučil dělat to správně. Pravda je taková, že když selžeš v jedné oblasti, může tě to donutit k prozkoumání oblastí jiných. Většina životních úspěchů je založena na principu pokusu a omylu. Selhání často není nedosažení cíle; ale prostě nevyvíjení úsilí. Selhání ti ve skutečnosti může pomoci objevit oblast tvého úspěchu. Například, když nemáš rád svou práci, pravděpodobně v ní neuspěješ. Ale jde o to, že ztratíš-li takovou pozici, bude tě to nutit, aby si usiloval o to, co skutečně děláš rád a k čemu jsi povolán.
Dalším přínosem selhání je to, že budeš méně kritický vůči druhým. Když zažiješ selhání, staneš se soucitnějším. Místo toho, abys vztyčoval obviňující prst, vidíš potřebu podat pomocnou ruku. Místo toho, abys říkal bláznivé věci jako: „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to udělal,“ si vzpomeneš na jámu, ze které tě Bůh vyhrabal. A pak řekneš s vděčností a pokorou: „To jsem zažil, to dobře znám.“ Už víš, jak bolí selhat, a cítíš jejich bolest díky tomu, co jsi prožil. To tě činí lepším přítelem, lepším rádcem a lepším příkladem milosti. Ježíš řekl Petrovi: „…hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“ (Lukáš 22:31-32).