„Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.“ Malachiáš 3:2
Mýdlo čistí vnějšek, oheň čistí vnitřek. A Boží Duch dělá obojí! Když zhřešíš, čiň pokání! Hluboké pokání přináší hluboké očištění. Neciť se zle kvůli tomu, že se cítíš špatně, ciť se dobře. Buď rád, že tvé svědomí je stále ještě citlivé a reaguje na Boha. To, co nikdy nechceš slyšet Boha říkat, je to, co řekl o Efrajimovi: „Spolčencem modlářských stvůr se stal Efrajim, nech ho být“ (Ozeáš 4:17).
Skutečnost, že tě Bůh usvědčuje z hříchu, je důkazem Jeho lásky k tobě. Bůh může odpustit tvůj hřích, ale nemůže ho přehlédnout. Nevyznaný hřích narušuje tvé společenství s Ním. Odpuštění je více než pouhý útěk od odplaty za hřích, týká se to obnovy tvého vztahu s Bohem. Řekneš: „Neunaví se Bůh mým hřešením a pokáním?“ Jestliže Ježíš řekl Petrovi, aby odpouštěl svým bratřím „sedmdesátkrát sedmkrát“, udělal by to méněkrát pro tebe? Bible říká: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“ (Izaiáš 1:18).
Když hřešíš a pokoušíš se to skrývat před Bohem, jenom prodlužuješ své trápení. Proto v okamžiku, kdy si začneš být vědom svého hříchu, vyznej ho a potom odejdi z Jeho přítomnosti v jistotě, že ti odpustil. Nejsi poražený, jsi ten, kdo se učí.
Alexander Pope řekl: „Člověk by se nikdy neměl stydět za to, že udělal něco špatně, protože přiznání je jinými slovy řečeno to, že dnes je ten člověk moudřejší, než byl včera.“