„Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.“ Lukáš 10:41
Starost se chová jako zloděj; oloupí nás o radost, kterou Bůh chce, abychom prožívali každý den. V podstatě všechny naše starosti spadají do dvou kategorií: že nedostaneme to, co potřebujeme, nebo že ztratíme to, co máme. Marta byla ustaraná, a projevilo se to, když Ježíš přišel na večeři. Pilně pracovala v kuchyni, zatímco její sestra seděla a naslouchala Ježíšovi. S pocitem marnosti se Marta zeptala: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou?“ (Lukáš 10:40). Starost způsobí, že zapomeneme na to, kdo je služebník a kdo je pán.
Všimni si tří věcí v tomto příběhu:
1) Marta byla zaneprázdněna obsluhováním, ale netěšilo ji to. Není pochyb o tom, že chtěla udělat radost Ježíšovi. Jenom šlo o to, že dovolila, aby se její práce pro Pána pro ni stala důležitější než její vztah s Pánem. Stalo se ti to někdy?
2) Satan neodvedl Martu z kuchyně, jenom jí ukradl smysl tam být. Ďábel neobrátí tvé srdce proti církvi, jenom tě přivede k zaměřenosti na sebe. Nevezme ti službu, jenom ti vezme odvahu tím, že ti řekne, že jsi přepracovaný a neoceněný.
3) Bůh si váží tvého postoje více než tvých činů. „Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování“ (Filipským 2:14). Špatný postoj zkazí dar, který dáváš Bohu. Ježíš řekl: „Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde“ (Lukáš 10:42). Co si vybrala Marie? Sezení u Ježíšových nohou. On vždycky dává přednost tiché oddanosti upřímného srdce před hlučným postojem reptala. Přemýšlej o tom.