„Každý dělal, co uznal za správné.“ Soudců 17:6
Neexistuje lepší vyobrazení naší přirozenosti hnané naším sobectvím než toto: „Každý dělal, co uznal za správné“ (Soudců 17:6). Jejich filosofie byla: „Neříkej mi, co mám dělat.“ Ale taková filosofie tě ponechá bez kontroly a vystavuje tě dominantní moci tvého vlastního těla.
Všichni máme schopnost stát se na něčem závislými. Vědomí problému je první krok k jeho překonání. Všechen hřích, který se nás tak snadno přichytí (viz Židům 12:1), může být slabost pro jídlo, peníze, sex, drogy, alkohol, popularitu, špatné vztahy, moc, workoholismus atd. Když to udeří, je velmi pravděpodobné, že se vzdáš, pokud jsi sám a můžeš jednat skrytě. „Běda samotnému, který upadne…“ (Kazatel 4:10). Potřebuješ okamžitě „rozsvítit světlo“ tím, že se spojíš se svým podpůrným systémem a budeš sdílet svou situaci. Nedovol tmě izolace, aby tě přemohla. „Upadne-li jeden, druh jej zvedne“ (Kazatel 4:10). Pýcha, která tě vede k tomu, abys skrýval své slabiny, tě bude udržovat v trvalé slabosti. Pokora to přiznat a požádat o pomoc je klíčem k prolomení bludného kruhu. Bůh nám požehnal zralými, pečujícími lidmi, kteří si uvědomují naše obvyklé zápasy a pomohou nám s nimi jednat. Jsou součástí Kristova těla, a když jeden úd trpí, všichni trpí s ním; pokud je jeden úd uznáván, všichni ostatní se radují s ním (viz 1. Korintským 12:26). Bůh nařídil Mojžíšovi: „Vyhlédni si pak…schopné muže, kteří se bojí Boha… Ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou“ (2. Mojžíšova 18:21-22). Přijmi i ty pomoc, kterou Bůh poskytuje!