„…mladší syn…odešel do daleké země…“ Lukáš 15:13
Příběh o marnotratném synu je poučný především pro bývalé křesťany. Mluví k těm, kdo vyrůstali v církvi, znají Boží Slovo, cítí Jeho přítomnost, rozumí Jeho prohlášením a kdysi Mu sloužili. Ale tak, jako marnotratný syn, „odešli k prasatům“. Povšimni si, že není nazýván marnotratným hříšníkem, ale marnotratným synem, protože stále patří do rodiny.
Po několik dalších dní se podívejme na to, proč lidé odcházejí z církve. Za prvé: protože požehnání Otcova domu se jim stává samozřejmým. Všimni si, že marnotratný syn si nevážil toho, co měl, dokud o to nepřišel. Také si všimni, že jeho otec ho nevykopnul z domu: „…mladší syn…odešel do daleké země…“ (Lukáš 15:13). Odešel ze své vlastní vůle a vrátil se stejným způsobem.
Jaká je hlavní myšlenka? Pokud tě Jeho láska neudrží, Jeho moc tě nebude nutit! Je to tvoje ochotná poslušnost, v čem má Bůh zalíbení, ne dodržování souboru náboženských pravidel, protože se bojíš jít do pekla. Ježíš vyprávěl příběh o králi, který plánoval svatební hostinu a pozval různé hosty. Jaká výsada. „Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem“ (Matouš 22:5). Jsi příliš zaneprázdněn na to, abys měl čas pro Boha? Zvykl sis na Jeho požehnání a rozhodl ses, že chceš něco jiného? Dej si říct, cesta, na které jsi, vede pouze na jedno místo: do „ohrady pro prasata“. Zastav se, otoč se, čiň pokání a vrať se domů, dokud ještě můžeš. Nezáleží na tom, jak moc jsi selhal, tvůj Otec čeká a chce tě přijmout zpět.