„…abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě…“ 1. Timoteovi 3:15
Církev je jako zahrada; má ohromnou možnost růstu a krásy. Ale péče o zahradu vyžaduje čas a práci; také vyžaduje dívat se po plevelu a vytahovat ho dříve, než naroste a zahubí tvé rostliny. Dva nejobvyklejší plevely ve sboru jsou:
1) Nadržování. „A Petr se ujal slova: ,Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu‘“ (Skutky 10:34-36). Petr, který zápasil s předsudky, řekl: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní.“ Jak je to s tebou? Uvědomuješ si to také? Nebo se stýkáš pouze se „svým vlastním druhem“? Skupiny v církvi jsou velezradou vůči Králi králů. Pokud existuje jen jedna jediná osamělá duše ve vašem sboru, pak máš práci! Bible říká, že Bůh je „Otec sirotků, obhájce vdov…“ (Žalm 68:6). Když jsou lidé plaší, zranění, necítí se bezpečně nebo jim chybí důvěra, musíš jít za nimi a přivést je do svého společenství.
2) Pomluvy. „Bratři, nesnižujte jeden druhého“ (Jakub 4:11). Když o někom slyšíš pomluvy, ihned a rázně je zastav. Pokud nejsi ochoten mluvit přímo s dotyčnou osobou, nemluv o ní. A nedovol, aby o ní mluvil kdokoliv jiný. Pomluva je umění mluvit o ničem, přičemž nezůstane nic, co není řečeno. Pokud chceš podporovat soulad ve sboru nebo v rodině, neoddávej se pomluvám.