„Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna…“ Římanům 8:3
Bible říká: „Jeden z předních mužů se ho otázal: ,Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?‘ Ježíš mu řekl: ,Proč mi říkáš „dobrý“? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.‘ On řekl: ,To všechno jsem dodržoval od svého mládí.‘ Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: ,Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi…‘ On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý“ (Lukáš 18:18-23).
Tento muž již dosáhl tří věcí charakteristických pro úspěch: moci, blahobytu a významného postavení. Byl velmi přímočarý: „Co musím udělat?“ Dokonce způsob, jakým položil otázku, naznačuje, že si myslel, že může získat věčný život stejným způsobem, jakým získal všechno ostatní – skrze vlastní úsilí. Mylně se domníval, že je nebe na dosah po jedné úhradě, ale není to tak. Pouze bezcitný Bůh by prodával spasení těm, kdo si to mohou dovolit. Je obtížné přijmout takovou představu, když jsi odměňovaný za svůj výkon. Stejně tak, jako bys neudělal dojem na Picassa svou pastelovou skicou, tak ani tvůj charakter a dobré skutky tě neopravňují vstoupit do nebe. Věčný život stojí více, než kolik si můžeš dovolit. Proto nepotřebuješ životopis, ale potřebuješ Vykupitele. Tento muž neměl problém s penězi, ale se soběstačností. Ve vstupu do Božího království mu nebránily jeho příjmy, ale jeho pýcha. A nejsou to jenom bohatí, kdo mají problém toto pochopit; ale také vzdělaní, silní, dobře vypadající, populární a dokonce nábožní lidé.
K tomu, abys mohl přijmout spasení, musíš nejdříve uznat, že jsi duchovně zkrachoval, jsi „prázdná skříň“ a máš nemožnou pověst. Nemůžeš přistoupit k Bohu a dožadovat se práva – můžeš jenom přijít a prosit o milosrdenství. A pokud přijdeš dnes, tak ho dostaneš!