„…upadne-li někdo z vás…přivádějte ho na pravou cestu…“ Galatským 6:1
Je v pořádku konfrontovat někoho, o kom věříš, že se mýlí, ale nedělej to se sebe spravedlivým postojem. Když církevní vůdci trvali na tom, že „…tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice…Mojžíš přikázal takové kamenovat…“ (Jan 8:4-5), Ježíš odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (Jan 8:7). Au!
Jedna křesťanská spisovatelka píše: „Jsme si vědomi chyb druhých lidí, protože nám důvěřují, nebo protože jsme sami sebe ustanovili za ‚morální policii‘, která má právo zkoumat vady v chování všech ostatních? Je tvým cílem obnovovat ‚marnotratné syny‘, nebo máš skrytý program povyšovat sám sebe tím, že obviňuješ lidi kolem sebe? Byla jsem dvakrát konfrontována jinými křesťany, první byla brunátná cizinka, která na mě byla rozzuřená kvůli tomu, že jsem do sboru přišla ve vysokých kožených botách a krátké sukni. Nazvala mě ‚Jezábel‘. Ten druhý byl můj dobrý kamarád, který jemně poukázal na mou pýchu v určité situaci. Ta první nadávka zanechala zranění v mé duši; soucitné napomenutí kamaráda mě přivedlo do odpouštějící náruče našeho nebeského Otce.“ Pouze Bůh dokonale kombinuje svatost a milosrdenství, proto může soudit lidská srdce.
Bible říká: „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení“ (Galatským 6:1). Ten jediný, kdo byl hoden nás odsoudit, se nám místo toho rozhodl prominout, a když na tebe Duch Svatý ve světle našeho postavení „hříšníka spaseného skrze milost“ působí, abys konfrontoval někoho, kdo udělal něco špatně, dělej to čestně, se soucitem a pokorou.