„Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním…“ Žalm 40:9
Poté, co se spisovatel John Blumberg vydal na vyjížďku na raftovém člunu s přáteli, poznamenal: „Bylo těžké dostat se od pobřeží…objevila se obrovská síla, která nás držela u břehu. Pomalu se to stávalo snazším a my jsme se rozhodli, že si odpočineme. A během naší přestávky jsme si postupně uvědomili, jak daleko se člun dostal na moře. My jsme okamžitě…usilovali o bezpečí, jednou rukou jsme drželi člun, druhou jsme bojovně plavali. Během dvaceti minut jsme však udělali minimální pokrok. Objevil se plavčík v kajaku a uklidněni jeho přítomností, s humorem jsme komentovali naši vzdálenost od pobřeží. Ale on se nesmál! Oranžové značky nás varovaly, abychom za ně nepluli, ale my jsme si jich nevšímali a pluli jsme pětkrát dále, než jsme měli. Plavčík neodplul, ale ani nám neasistoval. Za čtyřicet pět minut jsem šel po pevnině…třásl jsem se vyčerpáním.“
My neutíkáme pryč od našich hodnot, ale necháváme se unášet proudem a probouzíme se na místech, na kterých jsme nikdy nechtěli být. Hřích je sotva patrný; ukolébá tvoji mysl tím, že všechno je v pořádku, a potom jednoho dne zjistíš, že jsi v tom až po uši. Boží Slovo je naše „oranžová výstražná značka“.
David řekl: „Mám radost z činění tvé vůle…proto jsou tvé pokyny vepsány v mém srdci.“ Židovské slovo pro srdce znamená v překladu podstata. Používali ho tak, jako když my popisujeme srdce jako střed našich emocí. Davidovo myšlení a emoce byly vybroušeny Písmem, které se stalo „částí jeho bytí“. Protože jsi věřící, Boží Slovo by mělo být natolik zakořeněno ve tvém srdci, že budeš chtít dělat to, co je správné, a budeš mít radost z činění Jeho vůle.