„…aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.“ 1. Korintským 12:25
Když koupíš dům, potřebuješ jasně stanovené hranice pozemku, abys věděl, co je tvoje a co ne. Dobré hranice dělají dobré sousedy. Bible říká: „Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět“ (Přísloví 25:17). Tak jak blízko je příliš blízko? Podívejme se na tři druhy hranic, které stanovujeme mezi sebou a druhými.
Pevné hranice. Ty jsou určeny k tomu, aby druhé udržovaly na délku ruky a chránily tvé soukromí, tvůj svět. Aniž bys pronesl slovo, tvůj postoj říká: „Nevstupovat, cizím osobám vstup zakázán!“ Proč vytváříme takové hranice? Strach! Bojíme se být známí, kontrolovaní, zranění, nechceme se cítit neschopní a podřadní. Ale naše přísnost brání důvěrnosti. Naše neochota být zranitelnými nebo dělat kompromisy nás nechává v obraně, izolované a osamělé. Blízkost a důvěrnost jsou věci, po kterých toužíme, ale bojíme se jich a vyhýbáme se jim. Myslíme si: „Nemůžeš mi ublížit, když tě držím v bezpečné vzdálenosti.“ Ale to nefunguje. Bůh nás stvořil tak, abychom sdíleli životní vítězství i porážky, ne abychom žili v izolaci. Máme to dělat tak, aby „…údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním“ (1. Korintským 12:25-26).
Pevné hranice tě okrádají o vztahy obohacující život. „Tak jaká je odpověď?“ zeptáš se. Vztáhni se! Byl jsi stvořen k tomu, abys dával druhým a přijímal to, co ti chtějí dát zpět. Dáváním jsi uspokojen a přijímáním jsi učiněn úplným. Cokoliv menšího je pouhá existence.