„Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“
2. Mojžíšova 25:40
Druhým prvkem, který charakterizoval stavbu starozákonního svatostánku, byla znamenitost. Bůh odsuzuje perfekcionismus, protože potlačuje naši tvořivost a okrádá nás o veškeré vědomí pokroku. A Ježíš odsoudil ty, kteří dávali proto, aby udělali dojem na druhé. „Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu“ (Matouš 6:2). Ale jestli si myslíš, že to znamená, že můžeš Bohu nabídnout cokoliv, co bys rád, můžeš se velice mýlit. Když přijde na službu, On chce, abys usiloval o znamenitost. Bůh řekl Mojžíšovi: „Toto bude oběť pozdvihování, kterou od nich vyberete: zlato, stříbro a měď… Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich. Uděláte všechno přesně podle toho, co ti ukazuji jako vzor svatého příbytku i vzor všech bohoslužebných předmětů“ (2. Mojžíšova 25:3-9). Proč Bůh žádal o zlato? Protože nechce přijmout nic ledabylého, ani druhořadého.
Hádej, kde Ježíš seděl, když šel do chrámu? Vedle pokladnice, a sledoval lidi, jak dávají.Lukáš zaznamenává: „Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince, a řekl: ‚Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa‘“ (Lukáš 21:2-4). Proto dávej Bohu to nejlepší!