„…v Boha doufám, nebojím se…“ Žalm 56:5
Mary byla ráda ženou v domácnosti. Byla třicet let provdána za Johna, úspěšného podnikatele. Protože se John vždycky o vše staral, Mary se nikdy nenaučila riskovat. Výsledkem bylo, že se nejvíce obávala toho, že by jednoho dne zůstala sama. Někdy říkala svým přátelům: „Doufám, že odejdu dříve než John, protože si nemyslím, že bych mohla věci zvládnout sama.“ Ale potom John onemocněl a Mary se ocitla v situaci, kdy se o něj starala, a ještě k tomu za oba dělala všechna rozhodnutí. Nejdříve jí to nahánělo hrůzu. Ale když začala důvěřovat Bohu a rozhodla se přijmout zodpovědnost, zjistila zajímavou věc: zabezpečení nespočívá v tom, že máme věci, ale že je zvládáme! Zjistila, že čelit svým obavám bylo snadné, v porovnání s lety, kdy se cítila neschopná, bezradná a závislá.
Čelit strachům je vždy snazší než žít bezradně. Když dovolíš strachu, aby tě zastavil, skončíš tak, že žiješ s pocity děsu a bezmoci, které jsou stokrát horší, než když čelíš svým obavám a posunuješ se dopředu. Pravdou je, že když si často říkáš, že něco nejsi schopen dělat, nebudeš to schopen udělat – i když máš nadání, čas, zdroje, strategii a přátele k tomu, abys to udělal. Pouze ti, kteří řeknou, že mohou, to dokáží. Když řekneš, že věříš sobě a Bohu, který v tobě žije, tak ti to možná nezaručí úspěch, ale pokud řekneš, že nevěříš, tvé selhání bude zaručeno. Proto se dnes postav čelem svým strachům a dívej se, jak se zmenšují.