„Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl“ 1. Mojžíšova 3:12
Adam a Eva, otec a matka lidské rasy, sklouzli k obviňování velmi přirozeně. Koneckonců, kdo by jim to mohl dávat za vinu? Bůh! Obviňování bylo výsledkem toho, jak je hřích změnil. Jejich vztah k sobě samým, k sobě navzájem, k prostředí a dokonce i k Bohu se radikálně změnil kvůli jejich nezodpovědnosti. A protože Bůh nemůže nic dělat s lidmi, kteří nechtějí nést zodpovědnost za svá rozhodnutí, vyhnal je z ráje. Jak vysoká cena! Zde jsou dva dobré důvody, proč se vzdát hry na obviňování:
1) Činí tě to obětí. Když učiníš někoho jiného zodpovědným za své okolnosti, vkládáš moc ke změně věcí do jeho rukou. To znamená, že se nic nezmění, dokud se ten dotyčný nerozhodne to změnit. Děláš z něj pána svého osudu. Pouze přijetím osobní zodpovědnosti si můžeš udržet moc změnit své okolnosti.
2) Činí tě to nešťastným. Řekneš: „Ale oni mě ranili.“ Ano, ale tím, že v sobě držíš zlobu, stále znovu a znovu zraňuješ sám sebe. Bible říká: „…ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15). Než to poznáš, celý tvůj pohled je pokřivený. „Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.“ (Židům 12:16-17). Takže odpusť, vezmi svůj život zpět do vlastních rukou a přestaň s hrou na obviňování!