„Viděls muže, který je zběhlý ve svém díle? Před králi bude stávat…“ Přísloví 22:29
První prací novináře Williama Zinssera bylo psaní pro newyorský Herald Tribune. Reportéři – začátečníci často začínali psaním úmrtních oznámení a nekrologů, ale Zinsser byl svým úkolem znechucený. „Mohl bych dělat investigativní reportáže a vyhrát Pulitzerovu cenu,“ pomyslel si, „a uvíznul jsem u psaní úmrtních oznámení.“ Nakonec v sobě našel dostatek odvahy k tomu, aby se zeptal svého vydavatele: „Kdy dostanu za úkol nějaký dobrý příběh?“ Jeho starý, nevrlý vydavatel zabručel: „Poslouchej, chlapče, nic z toho, co kdy budeš psát, nebude tak pečlivě čtené jako to, co píšeš teď. Špatně napíšeš jméno nebo popleteš datum a rodinu to zraní. Ale děláš správnou věc pro něčí babičku nebo maminku, rozezníš život a oni ti budou navždy vděční. Dají si tvoje slova zalaminovat.“ Zinsser řekl: „Věci se po jeho slovech změnily. Slíbil jsem, že vyřídím telefonáty navíc. Položím otázky navíc. Půjdu kilometry navíc.“
Je to jako z kázání na hoře – piš nekrology pro druhé tak, jak chceš, aby druzí psali tvůj nekrolog – protože jednou ho někdo psát bude; piš nekrology, které si zaslouží být zalaminovány. Zinsser se nakonec stal úspěšným spisovatelem a novinářem; napsal i knihu o samotném psaní, která byla prodána v milionech výtisků. Ale nic z toho by se nestalo, kdyby se na začátku nevěnoval poctivě úmrtním oznámením a nekrologům.
Pochop toto: pokud neprožíváš duchovní nadšení v práci, kterou děláš dnes, pak také těžko můžeš zakoušet Ducha svatého ve všem ostatním (protože On je všudypřítomný).