„Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc…“ Zjevení 4:11
V knize Zjevení Kristus stojí, klepe na dveře poslední ze sedmi církví a prosí, aby jej pustili dovnitř. Neuvěřitelné! Copak těm lidem uvnitř nechyběl? To je děsivá myšlenka: je možné budovat velkou instituci, nazývat ji církví a Ježíše nechat za dveřmi důležitých věcí a činností. Měřítkem kvality služby je, jak se staví ke Kristu. Dokonce i tehdy, když klademe důraz na život naplněný Duchem svatým, můžeme vychovávat věřící, kteří jsou naplněni Duchem, ale chybí jim nadšeni pro Ježíše! Může se nám stát, že křesťanství zredukujeme na principy, které fungují stejně efektivně na světském trhu, jako i v církvi.
Jan ve Zjevení viděl Krista sedícího na trůnu. Potom slyšel hlasy zástupů, jak zpívají: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení“ (Zjevení 5:12). Byl to smíšený dav. „A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: ‚Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!‘“ (Zjevení 5:13).
V Londýně kdysi byli dva velcí kazatelé. Jedna paní si šla poslechnout prvního z nich, Josepha Parkera, a když odcházela, řekla: „Úžasný kazatel!“ Ale když pak slyšela toho druhého, Charlese Spurgeona, při odchodu řekla: „Úžasný Kristus!“ Miluješ Pána nade všecko? Kdybys zemřel a exhumovali by tvé tělo, našli by Ježíšovo jméno napsané ve tvém srdci?