„… kdo je poníženého ducha, dojde slávy.“ Přísloví 29:23
První lež, již satan řekl Adamovi a Evě, byla přímou výzvou „egu“, skrývajícímu se v každém z nás: „… budete jako Bůh…“ (1. Mojžíšova 3:5). Ten lstivý starý had poodhrnul oponu nebeského trůnního sálu, ukázal našim prarodičům záblesk moci a slávy, a oni se na to chytili. Od té doby se na to lidstvo chytá neustále!
Pokud jsi pobyl nějaký čas mezi společenskými „šplhouny“ a lidmi, kteří si zakládají na tom, že se znají s „celebritami“, je ti jasné, že lidská přirozenost se příliš nezměnila. Pořád chceme být na vrcholu! Vzhledem k tomu, že chování tě může dovést tam, kam peníze samotné nemohou, můžeš se dokonce naučit lekcím „vysoké etikety stolování.“ Například, že nikdy nemáš podávat talíř číšníkovi a nikdy se nemáš sehnout, abys zvedl upadlý příbor. „Nikdy se nesehnout“ je ve skutečnosti základním pravidlem, jemuž se musíš naučit, pokud se chceš udržet na vzestupném žebříčku! Nikdy se nesehnout – dokonce ani proto, abys naplnil potřeby druhých, přiznal své chyby nebo dal něco někomu, kdo není schopen vrátit ti to zpět. Touha po moci tě vede k tomu, že si myslíš, že jsi lepší než druzí a brání ti v tom, abys sloužil lidem. Stáváš se náchylným k lichotkám a odmítáš upřímné rady, což vede k izolaci a ztrátě vykazatelnosti. Projevuje se to v každodenních maličkostech: nikdy nepochválíš ty, kteří jsou pod tebou, aby náhodou „nezapomněli, kde je jejich místo“; odmítáš být milý a zdvořilý, abys tím neztratil svou nejmocnější zbraň – kontrolu; osobní ambice stavíš před osobní čestnost; nepřipustíš důvěrný vztah, abys mohl trestat a manipulovat. Takové pohrávání si s mocí slouží k tomu, abys dosáhl toho, čeho chceš, na účet druhých. Proto Bible varuje: „Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy“ (Přísloví 29:23).