„Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“ 1. Petrova 2:20
Už ses někdy díval, jak kachně stéká voda po peří? Stejně bys měl jednat s nepříjemnými poznámkami. Zraňují tvé city? Zamysli se a uvědom si, že pokud to skutečně jsou tvoje city, nemá nad nimi nikdo jiný žádnou kontrolu, pokud ty mu to neumožníš. Ve skutečnosti se téměř každý víc zabývá sám sebou než tebou. Ty znáš sám sebe daleko lépe, než tě druzí kdy budou znát. Proto nezáleží na tom, co o tobě kdo říká. Záleží na tom, co o tobě říká Bůh a co říkáš o sobě ty sám. Když víš, kdo jsi, nedovolíš druhým, aby určovali tvou hodnotu. Ježíš věděl, že jeho žalobci jsou nevědomí, a proto se ho bojí. Lidé bojují proti tomu, čemu nerozumí. Mysl má sklon nesnášet to, co nemůže zvládnout.
Ježíš nikdy nikoho nepřesvědčoval, aby v něj věřil. Proč? Protože věděl, že integritu nelze dokázat, ta musí být rozpoznána. Proto zůstal zaměřený na svůj cíl. Nepřátelé jej nařkli, že je posedlý démony, ale on si toho nevšímal. Prostě dál vymítal démony. Nesnažil se vypadat dobře, on byl dobrý. Nesnažil se být pravdomluvným, on byl pravdomluvný. Je přirozené, že chceš být milovaný, ceněný a obdivovaný, ale tvoji nepřátelé tvou pověst nikdy nenechají bez poskvrny. Musíš se nad to povznést a nedovolit, aby to, co o tobě druzí říkají, změnilo tvůj pohled na sebe samotného. Buď jako novozákonní věřící: „A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho (Ježíšovo) jméno“ (Skutky 5:41).