„… potřebujete, aby vás někdo učil…“ Židům 5:12
Marlene LeFever žertovala: „Stát se dobrým učitelem je snadné. Prostě se připravuješ a připravuješ, dokud se ti čelo neorosí kapkami krve.“
Charlie Chaplin byl ve dvacátých letech minulého století nejslavnějším člověkem na světě. Narodil se v chudobě, pracoval v divadle, aby se uživil, a v sedmnácti už byl zkušeným hercem. Později, v devětadvaceti, udělal něco neslýchaného: podepsal první pracovní smlouvu v zábavním průmyslu na milión dolarů. Za jeho úspěchem nestál jen talent a nadšení. On byl také učenlivý. Neustále se učil a zdokonaloval svůj dar. Dokonce ani na vrcholu své kariéry, jako nejlépe placený herec na světě, neusnul na vavřínech. Říkal: „Když se dívám na svůj film, dávám pozor, čemu se lidé smějí. Když se různé obecenstvo nesměje určitému výstupu, roztrhám ho na kousky a přemýšlím, proč to nefunguje. Naopak, když slyším smích na místě, kde jsem ho nečekal, snažím se zjistit, proč zrovna tahle věc u obecenstva zabrala.“ Kdyby byl Charlie Chaplin sebeuspokojený a arogantní, pravděpodobně bychom jeho jméno dnes neznali. Ale on takový nebyl. Nikdy nezapomněl na základy a rozhodl se, že se bude učit. Nakonec spoluzaložil United Artists, obrovskou filmovou společnost, která existuje dodnes.
V tomto příběhu se skrývá důležitý princip. V Bibli se píše: „Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm“ (Židům 5:12). Jestli chceš, aby si tě Bůh používal, zůstaň učenlivý a nikdy se nepřestaň učit.