„Nevíte, že jste Boží chrám … ?“ 1. Korintským 3:16
Jeden malý chlapec si hrál venku. Soused se ho zeptal, kde má bratra: „Doma,“ odpověděl. „Hráli jsme spolu čtyřručně na klavír, ale já jsem skončil první!“ Když nás Bůh povolal, abychom pracovali společně, měl jiný záměr! Nejde o soutěž.
V biblických dobách byly štíty římských vojáků vyrobeny tak, aby mohly být zaháknuty do sebe navzájem. Každý muž bojoval za celou řadu, v níž stál. Apoštol Pavel vyjmenovává lidi, s nimiž byl takto „zaháknut“ a nazývá je svými „spolupracovníky“ (viz Římanům 16:3). Když se obracel k církvi, napsal: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Boží Duch ve vás přebývá? … všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží“ (1. Korintským 3:16, 22–23). Všimni si, že:
1) Jenom společně máme všechno, co potřebujeme.
2) Nezáleží na tom, co nám patří, záleží na tom, komu patříme.
Odborníci říkají, že informaci potřebujeme slyšet nejméně sedmkrát, než ji vezmeme na vědomí. Platí to zejména, pokud jde o přiznání našich charakterových vad nebo nedostatků v našich plánech. John Maxwell napsal: „Po období frustrace jsem se pokořil a požádal jsem o radu. Řekli mi věci, které jsem nechtěl slyšet, ale musel jsem se naučit naslouchat. Naučil jsem se věnovat zvláštní pozornost věcem, které se ve mně dotkly citlivé struny, protože často byly signálem, že něco musím zlepšit. To, co mě nejvíc rozčílilo nebo čemu jsem se nejvíc bránil, bylo obvykle to, na čem jsem potřeboval nejvíc pracovat. Když jsem si udělal čas, přemýšlel o tom, co mi řekli, a snažil se o změnu, obvykle jsem se výrazně zlepšil.“ Nebraň se; uč se od lidí, s nimiž jsi zaháknutý!