„Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým…“ 1. Petrova 4:8
Při úsilí o jednotu:
1) Zkoumej své motivy. Jenom Bůh zná motivy lidského srdce a jenom Bůh má právo je soudit. „Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch?“ (1. Korintským 2:11). Jsme bytosti orientované na vnější věci: „Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem“ (1. Samuelova 16:7). Ne vždycky nás k souzení vede to, co lidé dělají; někdy soudíme i to, co sami říkáme o tom, co oni dělají. Jsme rychlí v přisuzování negativních motivů: „Chtěl mi ublížit. Je to egoistka. Oni nikdy nemyslí na druhé.“ Sbor v Římě kvůli vnějším otázkám ztrácel vnitřní jednotu. Proto jim Pavel připomněl, že i když se chovají rozdílně, jejich motivy jsou podobné. „Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu“ (Římanům 14:6). Jednota nespočívá ve vnější shodě, ale v porozumění srdcí!
2) Zvaž svůj vliv na druhé. Říkáme: „Pokud neporušuji Písmo, je to jenom moje věc, nikomu do toho nic není.“ Omyl! Můžeš dodržovat literu Písma, ale porušovat jeho Ducha. Pavel řekl: „Všecko je dovoleno – ano, ale ne všecko prospívá“ (1. Korintským 10:23). Ano, můžeš dělat různé věci, ale někoho jiného to může bolet. Bůh má vyšší zákon než zákon „mých práv“; je to zákon lásky! Má starost, „… aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé“ (1. Korintským 8:9). Co tedy máš dělat? „… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe…“ (Filipským 2:3).