„… jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!“ Žalm 86:17
Zranil tě některý křesťan, když tě odsoudil, místo aby projevil účast a pomohl ti? Nebo se o tebe nezajímal, když jsi potřeboval duchovně podepřít a pomoci znovu najít své právoplatné místo v Boží rodině? Většina lidí, kteří byli zraněni jinými křesťany, by snadno přesvědčila porotu, že se to nikdy nemělo stát. To je pravda. Jenže se stalo. Když se k tomu budeš stále vracet, nic na tom nezměníš, ale změní to tebe, a ne k lepšímu. Zamysli se: kdyby tě přepadli a skončil bys v nemocnici, trávil bys všechen čas přemýšlením o člověku, který tě zbil? Ne. Tvým hlavním cílem by bylo se co nejrychleji uzdravit a jít dál. Je ironií, že u tělesných zranění hledáme pomoc okamžitě, kdežto u citových máme sklon zabývat se problémem místo jeho řešením. Co tedy s tím? Máš tyto možnosti:
1) Stále se k tomu vracet. Když neustále vykládáš druhým, co se stalo, posiluješ a oživuješ svou bolest.
2) Potlačovat to v sobě. To udělal David: „Mlčel jsem … vysýchal mně morek jako v letním žáru“ (Žalm 32:3–4).
3) Zpracovat to. Znamená to, že budeš ochoten odhalit oblasti, v nichž jsi byl zraněn a otevřeš se pro přijetí Boží milosti. Tehdy zjistíš, že Bůh „… uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje“ (Žalm 147:3).
4) Sdílet se o tom. Bible nás vyzývá: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni“ (Jakub 5:16).
Jsi-li moudrý, zvolíš třetí a čtvrtou možnost.