„Chceš být zdráv?“ Jan 5:6
Zraněním se v životě nevyhneš. Jak s nimi ale naložíš, je tvoje volba. Můžeš se rozhodnout zůstat obětí a stále se vracet k tomu, co se nemělo stát, nebo můžeš tuto zkušenost využít, abys vyrostl v síle a moudrosti.
Ježíš se u rybníka Bethesda setkal s člověkem, který třicet osm let ochrnutý ležel na rohoži. Když zjistil, jak dlouho už tam je, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ (Jan 5:6). Po osmatřiceti letech se dalo čekat, že ten muž bude své postižení pokládat za součást vlastní identity. Byl bezmocný tak dlouho, že už přemýšlel jako oběť. „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka…“ (Jan 5:7). Jinými slovy: „Nikdo se o mě nezajímá.“ Ale Ježíš se zajímal. Přikázal mu, aby vstal a chodil. Ten muž v tu chvíli potřeboval víru k překonání zakořeněných pocitů beznaděje a sebelítosti; když však poslechl Ježíše, byl na místě uzdraven.
Bůh ti uzdravení nikdy nevnucuje, ani když trpíš. Musíš sám chtít být zdráv a vědomě se rozhodnout přijmout fakt, že Boží milostí je to možné. Přiznejme si: církev tvoří nedokonalí lidé, kteří občas mluví neuváženě a zraňují druhé. To ale není důvod k opuštění církve! Byli jsme „… povoláni v jedno společné tělo“ (Koloským 3:15). Navíc pokud nevnímáš žádné povolání, nesytíš se pravidelně duchovní stravou a nic tě nenaplňuje, začneš duchovně hynout. Vybrat si uzdravení vyžaduje stejnou námahu, jako zvolit si bezmocnost. Výsledky jsou ale velmi rozdílné. Jedna volba tě nechá paralyzovaného událostmi, druhá ti dá naději do budoucnosti. Kterou z nich si vybereš?