„Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši…“ Filipským 2:5
Pavel nás nabádá: „… každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“ (Filipským 2:4). Duchovní zralost je schopnost vidět a jednat v nejlepším zájmu druhých. Pro nezralé lidi je obtížné vidět věci z pohledu někoho jiného. Málokdy je zajímá, co je pro druhého nejlepší. V mnoha ohledech jsou jako děti. Michael V. Hernandez v knize „Majetkové právo z pohledu batolete“ líčí svět z pohledu typického dítěte:
1) Když se mi to líbí, tak je to moje.
2) Když to držím v ruce, tak je to moje.
3) Jestliže ti to můžu vzít, tak je to moje.
4) Jestliže jsem to měl před chvilkou, tak je to moje.
5) Jestliže je to moje, ať nikdy nikoho ani nenapadne myslet si, že je to tvoje.
6) Jestliže něco dělám nebo stavím, jsou všechny součástky moje.
7) Jestliže něco vypadá jako moje, tak je to moje.
8) Jestliže jsem to zahlédl první, tak je to moje.
9) Jestliže to vidím, tak je to moje.
10) Jestliže si myslím, že je to moje, tak je to moje.
Bohužel ne vždycky s věkem přichází i zralost, někdy věk přichází sám. Musíš bojovat se svým vnitřním sobectvím, a někdy je to celoživotní boj. Je ale důležitý, protože jestli v něm nezvítězíš, zaměříš se nakonec jen na to, co slouží tobě, a budeš přehlížet jiné lidi. V Bibli je řečeno: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši…“ (Filipským 2:5). Všechno, co Ježíš dělal, dělal pro druhé.
Stručně řečeno: jestliže opravdu chceš jít v Ježíšových stopách, cvič se v nesobeckosti.