„Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“ 1. Korintským 10:24
Velcí vůdcové mají často velké ego, a v tom tkví obrovské nebezpečí.
Calvin Miller ve svém díle „Zplnomocněný zprostředkovatel zpráv“ formou dopisu popisuje tento problém a jeho negativní důsledky:
„Vážený pane řečníku, vaše ego se stalo hradbou mezi vámi a mnou. Ve skutečnosti vám na mně nezáleží, že? Zajímá vás hlavně, zda je vaše řeč účinná, zda děláte dobrou práci. Máte opravdový strach, že vám nebudu tleskat, viďte? Bojíte se, že se nebudu smát vašim vtipům nebo plakat nad vašimi dojemnými historkami. Jste natolik zaměstnaný tím, jak vaši řeč přijmu, že na mě nijak zvlášť nemyslíte. Snad bych vás i mohl mít rád, ale vy jste tak pohlcen sebeláskou, že o mou lásku vůbec nestojíte. Jestliže vám nevěnuji pozornost, je to tím, že si tu připadám hrozně zbytečný. Když Vás vidím u mikrofonu, vidím Narcise zhlížejícího se v zrcadle: Mám rovně vázanku? Mám uhlazené vlasy? Správné držení těla? Dokonalou frazeologii? Zdá se, že máte pod kontrolou všechno, kromě svého publika. Všechno vidíte tak správně! Kromě nás. Obávám se však, že vaše slepota vůči nám zavinila, že jsme k vám hluší. Promiňte, už musíme jít. Ozvěte se nám někdy jindy. Vrátíme se, až budete natolik upřímný, abyste nás viděl … až vaše sny budou v troskách, vaše srdce zlomené, až vaši pýchu rozbije zoufalství. Pak bude ve vašem světě místo pro nás pro všechny. Pak už se nebudete zabývat tím, jestli tleskáme vašemu virtuóznímu výkonu. Budete jedním z nás.“