„Blaze člověku, který Hospodina ctí a jeho přikázání si velmi oblíbil!“ Žalm 112:1, B21
V penězích nebo v úspěšné kariéře nenajdeme trvalé štěstí. Znamená to tedy, že jsou tyto věci špatné? Ne. Pokud postavíš Boha na první místo, on ti právě tohle dá (viz Matouš 6:33). Nesmíš ale nikdy dovolit, abys něčemu, co ti Bůh dává, dal ve svém životě vyšší prioritu než jemu samotnému.
Žalmista napsal: „Blaze člověku, který Hospodina ctí a jeho přikázání si velmi oblíbil! Hrdinové země budou jeho potomci, požehnáno bude pokolení poctivých. V jeho domě je vzácné bohatství, jeho spravedlnost navždy obstojí. Vychází ve tmách světlo poctivým, spravedlivý je, milostivý a soucitný! Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje, své záležitosti spravedlivě spravuje. Takový nebude nikdy otřesen, spravedlivý navždy v paměti zůstane. Ze zlých zpráv nemá strach, srdce má pevné, na Hospodina spoléhá. Srdce má statečné, nemá strach, nakonec uvidí svých protivníků pád. Rozděluje štědře, chudým rozdává, jeho spravedlnost navždy zůstává, jeho roh se slavně pozvedá“ (Žalm 112:1–9, B21).
Kdosi řekl, že to nejlepší v životě nejsou věci. Štěstí nespočívá v tom, co vlastníš; spočívá ve vztazích. První vztah, který potřebuješ, je vztah s Bohem, protože každé požehnání v životě přichází od něj. Ve světě naléhavých potřeb a zmatků ti Bůh dá hodnoty a priority, abys podle nich žil. Blaze člověku, který si oblíbil jeho přikázání (viz Žalm 112:1, B21).