„Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost…“ Přísloví 18:13
Jestliže chceme účinně sloužit druhým, musíme se vcítit do jejich potřeb. Co nám v tom brání? Například představy.
Jedna žena si v letištní hale koupila balíček sušenek, posadila se a četla noviny. Najednou zaslechla šustění. Když vzhlédla, uviděla, že muž vedle ní si bere sušenky. Nechtěla vyvolávat scény, proto si vzala jednu sama a doufala, že mu to dojde. Pak uslyšela další zašustění. Nevěřila vlastním očím: muž vytahoval další sušenku! Zbývala tam už jen poslední! Nevěřícně sledovala, jak zbylou sušenku rozpůlil, polovinu posunul k ní, druhou si strčil do úst a odešel. Ještě pořád byla rozzlobená, když zaznělo hlášení jejího letu. Zkus si představit, jak jí asi bylo, když sáhla do kabelky pro letenku a našla tam svůj balíček sušenek neotevřený!
Řekni upřímně: nenapadlo by tě také, že si ten cizí muž bere její sušenky? Samozřejmě, že napadlo! To o tobě hodně vypovídá. Jak často se proviňujeme tím, že si vytváříme o druhých představy. Když někoho zařadíme do určité „škatulky“, těžko pak o něm dokážeme přemýšlet jinak. Souhlasíš? Dobrý krejčí bere zákazníkovi míry pokaždé znovu. Nikdy nepoužívá míry naměřené minule. To je správný postup.
Nikdy si nevytvářej předpoklady o něčím původu, povolání, rase, pohlaví, národnosti, politickém smýšlení, víře a podobně. Když to děláš, přestáváš být všímavý a unikají ti drobnosti, které ti mohou pomoci zjistit, co ti lidé doopravdy potřebují.