„On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.“ Jan 9:7
Ježíš někdy uzdravoval nemocné tím, že k nim mluvil, jindy na ně vkládal ruce. Uzdravení tohoto slepého však nebylo okamžité, šlo o proces. „… řekl mu: ‚Jdi, umyj se v rybníce Siloe.‘ … On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl“ (Jan 9:7). Jak daleko bylo asi k tomu rybníku? Pro slepého je každá cesta dlouhá. Představ si ho, jak se s blátem na slepých očích pokouší najít správný směr…
Vidíme zde důležitou věc: dokonce i tehdy, když se nás Bůh dotkne, musíme někdy se svou špínou ujít ještě kus cesty, než dojdeme k místu uzdravení, volnosti a vysvobození. A ještě tu můžeme vidět jednu věc: člověk, který tomu slepci řekl o Ježíši a přivedl ho k němu, s ním měl jít dál, dokud neprohlédne a nebude moci chodit samostatně. Nemůžeš někomu, kdo zápasí s nějakým problémem, prostě říci: „Řekl jsem ti o Ježíši, dokonce jsem tě přivedl do církve, a ty pořád klopýtáš ve tmě a bojuješ se stejnými problémy. Tak já to vzdávám.“ Bůh se lidí nikdy nevzdává, proto to nesmíme dělat ani my.
Když někdo stále bojuje se starým způsobem života, někteří křesťané pochybují, jestli je opravdu spasený. Řekni ale upřímně: kolikrát ses ty sám po znovuzrození poddal vzteku, pýše, chtíči, chamtivosti, pomluvám a podobným věcem? Seznam je nekonečný. Bůh to přesto s tebou nevzdává! Někdy lidem cesta k plnému vysvobození a uzdravení trvá déle. Stejně dlouho musí trvat i tvá láska, víra v ně, přímluvné modlitby a práce s nimi.