„Kéž se ti líbí … to, o čem rozjímám v srdci …“ Žalm 19:15
Ježíš řekl, že když přijde Duch svatý, usvědčí nás z hříchu. Usvědčit ale není totéž jako „přistihnout“. Když jsme přistiženi, že děláme něco špatného, cítíme se trapně, ale to ještě nemusí znamenat, že jsme si vědomi hříchu. Často jsou to jen rozpaky nad tím, co si o nás myslí druzí. Kdybychom věděli, že se to nikdy nikdo nedozví, netrápilo by nás to. Usvědčení není ani totéž co strach z trestu. Usvědčení znamená, že se zhrozíš toho, čeho jsi schopen: „Jak se ze mě mohl stát člověk, který dokáže lhát, podvádět u zkoušky, mít milostný poměr, nárokovat si uznání za to, co neudělal, chovat se zbaběle místo odvážně nebo využívat lidi pro své vlastní cíle?“ To nejsou otázky, které by sis běžně kladl.
V Bibli čteme: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo…“ (Jan 3:19). Pokud ve tvém životě pracuje Bůh, tvá bolest nevychází z toho, co o tobě vědí druzí lidé, dokonce ani z toho, jaké to nese následky. To vše jsou vnější věci. Bolest z usvědčení je vnitřní a týká se zjištění toho, jaký jsi.
Pokud máš u auta špinavé čelní sklo, riskuješ, že skončíš v příkopu; sám ale sklo nemůžeš za jízdy vyčistit, a proto máš stěrače. Podobně je úkolem Ducha svatého odhalit hřích, nechat tě učinit z něj pokání a očistit tě tak, abys mohl jít tam, kam tě Bůh chce v životě dovést. Měl by ses každý den modlit: „Bože, sešli mi tolik světla, kolik jen snesu. Vyčisti mé ‚čelní sklo‘, abych mohl vidět jasněji. Očisti mne.“