„… žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“ 2. Korintským 5:7
Když jde slepý člověk s vodícím psem, „jde ve víře“ ve svého psa. Věří, že to, co pes vidí, bude převedeno do signálů, které mu řeknou, kdy má jít, kdy se zastavit nebo odbočit vpravo či vlevo. Rozpoznává tyto signály tak, že se drží vodítka, které ho spojuje se psem. Proč psovi důvěřuje? Protože má něco, co on nemá: zrak.
Stejné je to s tebou a Bohem. Možná dnes nechápeš, kam tě Bůh vede. Přesně z toho důvodu se slepec musí držet vodítka a zůstávat ve spojení se svým psem. Možná se diví, proč stojí tak dlouho na některém rohu. Je to proto, že musí přejít přes silnici, kde je hustý provoz, a pes jej chrání před nebezpečím, které on nevidí. Bůh říká: „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím“ (Izajáš 42:16).
Bůh naplánoval tvůj zítřek už tehdy, když jsi tu ještě nebyl. On pracuje mimo čas, takže není brzděn omezeními, s nimiž pracujeme my. Pavel napsal: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích…“ (Efezským 1:17–20).