„Trpělivě čekej na Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce…“ Žalm 27:14, přel. z angl.
Když se ohlédneme zpátky, často si uvědomíme dvě věci:
1) Bůh měl pro nás připraveno něco lepšího.
2) Ve chvíli, kdy jsme ho o něco prosili, jsme na to nebyli dost zralí. Myslíváme si, že jsme připravení, ale Bůh ví, kdy doopravdy připravení jsme. V Bibli máme více než čtyřicetkrát přikázáno „čekat na Pána“. Naučit se čekat je zkouškou dospělosti. Scott Peck napsal: „Odložení uspokojení ze života je proces plánování bolesti a radosti, při němž se spokojenost zvyšuje tím, že se nejprve setkáme s bolestí a zvládneme ji. To je jediný dobrý způsob života.“
Čekání nás nutí přijmout skutečnost, že nemáme vše pod kontrolou. Pokořuje nás způsobem, jakým potřebujeme být pokořeni. Zamysli se nad akrobatem na visuté hrazdě: na zlomek vteřiny, který mu musí připadat jako věčnost, visí „v nicotě“. Nemůže se vrátit, a je příliš brzy na to, aby pocítil stisk toho, kdo ho má chytit. Musí čekat v úplné důvěře. Možná že jsi teď v životě ve stejném bodě. Pustil jsi to, co ti Bůh přikázal pustit, ale ještě necítíš jeho ruku. Mojžíš čekal osmdesát let na službu, která trvala čtyřicet let; dvě třetiny života strávil přípravou! Ježíš se třicet let připravoval na službu, která trvala tři a půl roku. Z Božího pohledu tvůj život není měřen délkou, ale jeho efektivností a vlivem na Boží království. Proto čekej a zůstávej přitom ve správném postoji. Bůh tě nezklame.
