„… zdržuj jazyk od zlého…“ 1. Petrova 3:10
Bůh káral Mojžíše kvůli chybám, které udělal. Kvůli jedné z nich mu dokonce zabránil vstoupit do zaslíbené země. Nedovolil však nikomu jinému, aby Mojžíše kritizoval. Ani jeho sestře Mirjam. Co se z toho můžeme naučit?
1) Všichni jsme schopní upadnout do kritického postoje. Mirjam měla skvělé vlastnosti. Zachránila Mojžíšovi život, když byl malým dítětem. Složila chvalozpěv, jímž Izraelci oslavili přechod moře. Přesto za svůj kritický postoj zaplatila vysokou cenu – byla zasažena malomocenstvím.
2) Když tě ovládá hněv, stáváš se kritickým. „Mirjam … mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě…“ (4. Mojžíšova 12:1). Byl to pravý důvod? Nikoli. Řekli totiž: „Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?“ (4. Mojžíšova 12:2). Mojžíšova manželka byla jen zástupným problémem; ve skutečnosti žárlili na jeho úspěch. Vadilo jim, že se všechna pozornost soustřeďovala na něho.
3) Pokaždé, když se ti něco podaří, přijde i kritika. Bible říká: „Mojžíš … byl nejpokornější…“ (4. Mojžíšova 12:3). Přesto ani on nebyl imunní vůči zraněním ze strany samozvaných kritiků. S tebou to nebude jiné. Po celý tvůj život budou existovat ti, kdo na tvém jednání najdou chyby. Hoď to za hlavu a jdi dál.
4) Pokud jsi byl kritický ty sám, čiň pokání. Áron přiznal, že zhřešili, a prosil Mojžíše: „… nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili“ (4. Mojžíšova 12:11). Tehdy Bůh projevil své milosrdenství a Mirjam uzdravil. Většina z nás by kritičnost zařadila spíše mezi slabosti, Bůh ji ale považuje za skutečný, i když v dobré víře spáchaný hřích. Proto existuje jen jeden způsob, jak se s hříchem kritičnosti vypořádat: činit pokání a přestat s ním.