„… slyšel jsem je mocným hlasem volat: ‚Hoden jest Beránek…‘“ Zjevení 5:12
Pokud jde o spasení, existuje jen jedna cesta. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta…“ (Jan 14:6). Ale pokud jde o uctívání, tam je mnoho způsobů. Každá generace zjišťuje totéž: „Hudba, která probouzí vnoučata, zaráží prarodiče.“ Pokud jde tedy o styl uctívání, přestaňme se dohadovat, co se komu líbí. „A všichni zpívali Beránkovi novou píseň … každý kmen, každý jazyk, každý národ a každá rasa“ (Zjevení 5:9, přel. z angl.).
Všichni uctíváme téhož Pána a on chce jediné – upřímné srdce. Na tom záleží bez ohledu na to, zda jde o country, rap, pop nebo vznešenou kostelní varhanní hudbu. Bůh od nás nevyžaduje, abychom mu všichni vyjadřovali lásku stejným způsobem, ale vyžaduje, abychom nevynášeli soudy o tom, jak to dělají druzí. Jestliže Bible říká: „A všichni zpívali Beránkovi novou píseň…“ (Zjevení 5:9, přel. z angl.), opravdu si myslíte, že všichni měli stejný hudební styl?
Velké duchovní probuzení, které nastalo za bratří Wesleyů a dalo vznik metodistické církvi, bylo typické působivými písněmi typu „Ó, kéž bych tisíc jazyků ke zpěvu měl“. A přesto mnoho upřímných křesťanů tehdejší doby tuto melodii odsuzovalo, protože jim připomínala barovou hudbu.
Jedno z nebezpečí stárnutí spočívá v tom, že chceme uchovávat věci tak, jak jsou, trváme na tom, aby druzí s námi souhlasili, a odsuzujeme je jako „neduchovní“, když nesouhlasí. Pavel napsal: „Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil“ (1. Korintským 9:22, B21). Všimněte si: „Jakýmkoli způsobem!“ Pokud zní nějaká píseň „Beránkovi“, pak ji Bůh přijímá – a my bychom ji měli přijmout také!