„Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Židům 13:5
Někde na druhé straně osamělosti existuje spokojenost, která se rodí z nutnosti. Když všechny tvé možnosti v přirozeném světě vypadají jako neuskutečnitelné, mohou se najednou otevřít dveře v duchovní oblasti. Tehdy si uvědomíš, že můžeš mít s Bohem takový vztah, jaký jsi nikdy předtím neměl.
Jan byl sám na ostrově Patmos v trestanecké kolonii podobné jako byl Alcatraz v minulém století. Tehdy ho Bůh vzal na výlet do nebeské slávy a výsledkem je, že máme knihu Zjevení. Když Pavel psal své nejlepší epištoly, byl ve vězení. Bůh v 1. knize Mojžíšově vykonal své zázračné stvořitelské dílo, když byl sám a nebyl tam nikdo, kdo by mu tleskal. Proto sám sobě vyslovil uznání: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré“ (1. Mojžíšova 1:31). Ty se to musíš naučit také. Když o tobě druzí říkají příjemné věci, vyjadřují svůj názor na tebe. Pokud ale dokážeš o sobě dobře mluvit ty sám, odráží to tvůj názor na sebe samého – a s tím žiješ každý den.
Chceš-li zvládnout osamělost, musíš skoncovat s myšlenkou, že společnost kohokoliv je lepší než tvoje vlastní. Průzkum tisíců manželských párů ukázal, že padesát procent z nich by si nevzalo téhož člověka znovu. Existuje pro to mnoho důvodů. Jedním z nich je, že nikdo kromě Boha nemůže naplnit duchovní prázdnotu v tobě. Na chvilku se nad tím zamysli a uvědomíš si, že řešení osamělosti někdy nespočívá v lidech, ale ve smyslu života. Nejedná se o nedostatek lásky, ale o nedostatek nasměrování. Když budeš potřebovat najít smysl a směr pro život, pak můžeš jít jenom na jediné místo – k Bohu!