„Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Jan 11:25
Před mnoha lety se držela na žebříčku popularity píseň, ve které zněla slova: „Každý by chtěl do nebe, ale nikomu se nechce umírat.“ Proč taková slova? Někdy proto, že se na to necítíme být připraveni. Ale měli bychom být. Jak?
1) Můžeš se připravit duchovně a emocionálně. „Ježíš jí řekl: ‚Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?‘“ (Jan 11:25–26). Když vložíš svoji důvěru v Krista, smrt již nebude koncem, ale počátkem tvého nového „já“.
2) Můžeš se připravit racionálně. Jak? Dávat klíčovým lidem tvého života s určitou pravidelností najevo, jak moc ti na nich záleží. Musíš také odpustit těm, kdo ti ublížili, nebo poprosit o odpuštění ty, kteří se cítí být zraněni tebou (viz Marek 11:25–26).
3) Můžeš se připravit finančně. Jedním z posledních skutků Krista na kříži bylo předání péče o matku jednomu z učedníků. Dobrý správce zanechá svým potomkům poslední vůli s jasnými instrukcemi ohledně pozemského majetku a průběhu pohřbu. Nejsou to zrovna příjemné myšlenky, ale je to tvá duchovní zodpovědnost.
Apoštol Pavel napsal: „… táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás“ (Filipským 1:23–24). Proč Pavel řekl, že nebe je „mnohem lepší“? Protože Bůh mu dal do nebe nahlédnout. David přemýšlel podobným způsobem: „… vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho“ (Žalm 16:11).