„Kajícný duch je Bohu nad oběti – nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.“ Žalm 51:19, B21
Jsme-li Bohu plně vydáni, jedná v našem životě, aby vykřesal maximum našeho potenciálu tím, že jemně naťukává tvrdohlavou skořápku naší vůle v oblastech, které mu ještě nejsou poddány. Teprve když je rozbitá, může se v nás uvolnit jeho moc a věci se pohnou k lepšímu.
Naproti tomu moc a schopnosti, pokud je má v repertoáru člověk bez charakteru, již zničily mnoho osobností. Možná si na takové vzpomeneš. Nechť jsou ti varováním. Pokud totiž nejsou tvoje schopnosti usměrňovány řečištěm dobrého charakteru, koleduješ si o potíže. Kůň může mít sebelepší rodokmen, ale dokud není jeho vůle podrobena jezdci, ohrožuje svým ohromným potenciálem síly nejen sám sebe, ale i všechny kolem. Mimochodem, od dostihových plnokrevníků se můžeme naučit dvě důležité věci:
1) Během dostihu vnímají kolem sebe plno hlasů, ale naučili se reagovat pouze na jeden – hlas svého jezdce. To je podstata Božího plánu i pro tebe. Setkáš se s mnoha hlasitými názory na život, ale k vítězství tě dovede jen jeden – Boží hlas. Je to výzva k pokoře. „On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě“ (Žalm 25:9).
2) Síla a kvalita dostihového koně vynikne až tehdy, když se nechá osedlat a řídit jezdcem. Dovolíš Bohu, aby to s tebou udělal podobným způsobem? Když chce Bůh využít tvého potenciálu, dovolíš mu, aby ti řekl: „Tak, jak sis žil pro sebe, už žít nemůžeš, protože mám s tebou své plány.“
Slovo pro tebe na dnešní den tedy je: „Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha“ (1. Korintským 6,19–20).