„Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce…“ Žalm 139:23
Ukáži vám dvě chyby, které děláme, když přistupujeme k modlitbě.
1) Zaměřujeme se na svou nehodnost. Naše modlitba ztratí sílu víry a důvěry (viz 1. Janova 3:21–22).
2) Zapomínáme zkoumat své motivace. Žalmista píše: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce … hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení…“ (Žalm 139:23–24).
Existují modlitby, které Bůh naštěstí nevyslyší – alespoň ne hned. Pastor Jerry Sittser napsal: „Předmět tvé modlitby může být správný, ty však přesto můžeš zůstat špatný – dáváš najevo pýchu, škodolibě se raduješ z vítězství, měříš dvojím metrem… Největší pastí pro služebníky, kteří někoho vedou, je, že bývají slepí ke svým vlastním chybám. Bojují sice za občanská práva, ale uklízečku považují za občana druhé kategorie. V otázce sexuality trvají neochvějně na biblických standardech, ale svoje manželství v pořádku nemají. Nevyslyšená modlitba je pak pro nás Božím darem … chrání nás před námi samými. Kdyby každá naše modlitba byla vyslyšena, mohli bychom její moc zneužít … ke změně světa podle našich představ, což by bylo hrozné. Staly by se z nás rozmazlené děti, které chtějí stále víc a víc, ač mají každou hračku a vše jim rodiče mohou dopřát. Modlili bychom se za úspěch na úkor druhých … opilí mocí modlitby bychom druhými lidmi pohrdali a sami sebe vyvyšovali. Izajáš řekl: ‚Hospodin čeká, aby se nad vámi smiloval…‘ (Izajáš 30:18, B21). Nevyslyšená modlitba chrání … zastavuje … prohlubuje a přetváří. Nevyslyšené modlitby, které nás sice zanechají rozbité a rozčarované jako vyhořelou rafinérii, jsou ozdravující přípravou na to, abychom byli opět připraveni se modlit a očekávat vyslyšení našich modliteb v budoucnosti.“
Sečteno a podtrženo – k modlitbě potřebuješ správnou motivaci.