„Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ Efezským 6:4
Jestli se tvým dospívajícím dětem nelíbí, když jim říkáš, co mají dělat, uklidni se – je to normální. Navíc to není typické jenom pro teenagery; začíná to mnohem dřív. Jeden psycholog vyprávěl o matce těžko zvladatelné čtyřleté holčičky. Když se dívka tvrdě domáhala toho, co sama chtěla, matka jí řekla: „Já jsem tvůj šéf. Jsem zodpovědná za to, abych tě vedla, a budu to dělat!“ Malá Jenny chvíli přemýšlela o matčiných slovech a potom se zeptala: „Jak dlouho to tak bude muset být?“ Už ve čtyřech letech se těšila na den, kdy jí nikdo nebude moci říkat, co má dělat. To je instinkt, který do nás vložil Bůh.
Jedna z prvních věcí, které Bůh řekl Adamovi a Evě, byla: „Vládněte nad zemí.“ Tvým úkolem jako rodiče je ze začátku přitáhnout dítěti otěže, ale pak je postupně začít povolovat a předávat mu zodpovědnost podle stupně projevené zralosti. Je to jeden z choulostivých rodičovských úkolů. Příliš brzké předání zodpovědnosti produkuje pošetilost, opožděné předání zodpovědnosti však vede ke vzpouře.
Vědět, kdy popustit vodítko a o kolik, vyžaduje moudrost, ale Bůh je dárcem moudrosti (viz Jakub 1:5). Jestliže se modlíš, všímáš si a pozorně nasloucháš, začneš v životě svého dítěte vidět kritické mezníky. Pavel napsal: „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána“ (Efezským 6:4). To je pro tebe jako rodiče jedno z nejlepších doporučení, které kdy dostaneš.