„… v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí…“ 2. Korintským 1:10
Pavel napsal: „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí…“ (2. Korintským 1:8–10).
To, co vypadalo jako konec cesty, byl pro Pavla jen začátek, čerstvá infuze Boží moci a přízně do jeho života. Později řekl, že se díky tomu naučil nespoléhat sám na sebe, ale na Boha, „… který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9). Teprve tehdy, když to vypadá, že tvé plány zemřely, začíná ve tvém životě větší měrou působit moc Božího vzkříšení. Dokud máš milujícího nebeského Otce, k němuž můžeš volat, jeho slovo, na němž můžeš stát, a víru, kterou můžeš aktivovat, máš všechny důvody k radosti. Proto začni ještě dnes volat k Bohu a dělej to ve víře, bez pochybností. Očekávej, že on kvůli tobě uvolní svou moc, a pak sleduj, jak změní tvou situaci. Proč? Protože ses rozhodl začít důvěřovat tomu, kdo s tím skutečně může něco udělat!
Vždycky měj na paměti, že bez ohledu na to, jak jsi silný nebo úspěšný, ve tvém životě nikdy nenastane čas, kdy bys nepotřeboval Boží milost a vedení. Čím dříve se to naučíš, tím lépe na tom budeš.