„Láska pečuje více o jiné než o sebe.“ 1. Korintským 13:4, přel. z angl.
Z pera apoštola Pavla pocházejí některé z největších postřehů o tom, co znamená někoho milovat: „Ať říkám, věřím nebo dělám cokoliv, bez lásky bych zkrachoval. Láska to nikdy nevzdává. Láska pečuje víc o jiné než o sebe. Láska netouží po tom, co nemá. Láska se nenaparuje, není domýšlivá, nevnucuje se druhým, neprotlačuje se pokaždé dopředu, nenechá se vyvést z míry, nepočítá druhým jejich hříchy, nevyžívá se v ponížení jiných, raduje se z rozkvětu pravdy, ničím se nevychloubá, stále důvěřuje Bohu, vždycky hledá to nejlepší, nikdy se neohlíží zpátky, ale běží dál až do konce. Láska nikdy neumírá“ (1. Korintským 13:3–8, přel. z angl.).
Jan byl ženatý s Marií padesát let. Jednou v noci v posteli mu řekla: „Když jsme byli mladí, byli jsme zvyklí držet se za ruku.“ Trochu podrážděně k ní pomalu natáhl ruku. „Když jsme byli mladí, rád ses ke mně tulíval,“ pokračovala Marie. Ještě pomaleji se Janovo tělo s vrzáním obrátilo a přitulilo se k jejímu. „Když jsme byli mladí, kousával jsi mě něžně do ouška,“ zašeptala. Muž prudce odhodil pokrývku a vyskočil z postele. Marie se zmateně zeptala: „Kam jdeš?“„Jdu si pro zuby!“ zabručel.
Okusovat něčí ouško, když jsi plný romantiky a bublajících hormonů, je jedna věc. Okusovat totéž ucho o mnoho let později, kdy je v něm naslouchátko, vzduch zapáchá medikamenty a ty musíš vstávat, aby sis došel pro zuby – to je teprve láska!