„Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky.“ 2. Timoteovi 2:20
Bůh využil havrana, ptáka považovaného v židovské kultuře za „nečistého“, aby během hladomoru nakrmil proroka Elijáše. Nehemjáš obnovil zdi Jeruzaléma z prostředků poskytnutých pohanským králem. O co jde? Neomezuj Boha. Někdy si Bůh použije člověka, kterému by ses normálně vyhnul, aby ti dal to, co potřebuješ. Tím, že jím opovrhneš, můžeš přijít o požehnání, které pro tebe Bůh zamýšlel. Dej pozor, aby sis takovým „přezíravým postojem“ nekoledoval o nepříjemnou lekci! Bůh většinou takovou lekci vede tak, že se stejně tomu člověku nemůžeš vyhnout. Proč? Chce, abys i v negativních situacích obstál a dozrál v člověka, kterého takové situace nezaskočí.
David vyvinul obdivuhodnou schopnost vycházet s lidmi, se kterými bylo jinak těžké vyjít. Jak by se ti zamlouvalo pracovat pod šéfem, který je posedlý zlým duchem? David takového šéfa měl v Saulovi. Zprvu to měl sice u krále dobré, ale poté, co zabil Goliáše, mu Saul dokonce usiloval o život. Přesto však David princip snažit se vycházet se všemi lidmi nezměnil. Zůstal v „domě Saulově“, neboť věděl, že toto místo pro něj určil sám Bůh. A nakonec díky této moudrosti skončil v „Saulově domě“ jako jeho majitel! Boží principy jsou nadčasové. David nikomu z lidí nestranil. Tím ponechal na Bohu, aby sám posoudil, jak si koho ke svému dílu použije. David dobře chápal, že jsou dva druhy lidí – „jedni pro cenné věci, druzí na odpadky“ (viz 2. Timoteovi 2:20). Bůh si používá obou. Protože se David nad nikým nepovyšoval, nerozpakoval, ani nepohoršoval, poskytovalo to Bohu velkou příležitost oba druhy lidí použít. Takže nikým neopovrhuj; člověka, se kterým máš dnes problém se potkat, může zítra Bůh použít, aby se ti stal pomocí a požehnáním.