„Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.“ Přísloví 4:19
V Bibli se píše: „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou“ (Přísloví 4:18–19).
Joseph Fletcher vydal v roce 1966 knihu Situační etika, která se stala bestsellerem. Napsal v ní, že láska je jedinou normou pro odlišení správného od špatného. Výsledkem byl mravní chaos. Proč? Protože nám to umožnilo nastavovat si své vlastní normy, které se mění podle situace. A co je ještě horší, máme přirozený sklon být sami k sobě tolerantní, posuzovat sebe samotné podle vlastních záměrů, zatímco pro druhé máme tvrdší normy a soudíme je podle jejich jednání. Jako příklad můžeme uvést někoho, kdo podvádí na daních nebo krade kancelářské potřeby, a přitom očekává poctivost od firmy, od níž nakupuje, a od obchodních partnerů, s nimiž jedná. Tomu se říká dvojí norma.
Je snadné být znechucený lidmi, kteří morálně selhávají – zejména pokud nám ukřivdili. Daleko těžší ale je, dělat morální rozhodnutí ve svém vlastním životě. Musíš rozumět tomu, že když budeš jednat na hranici poctivosti, budeš tu hranici také neustále překračovat! Může se ti podařit po určitou dobu lidi klamat, ale tvé skutky tě vždycky doženou. Stejně jako se může zdát, že někdo může dočasně profitovat z nepoctivosti, může to někdy vypadat, že být poctivý je ztrátová záležitost. Nicméně jak tvé potěšení, tak i zisk budou mít krátké trvání, protože nakonec všichni budeme stát na soudu před Bohem – a jak potom budeš vypadat?