„O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.“ Filipským 4:6
Jeden biblický učitel napsal: „Tlak dnešní doby vehnal mnohé křesťany do pavučiny podceňovaného, avšak energeticky náročného hříchu – dělat si starosti. Pravděpodobně ses ráno probudil, vstal z postele a ještě než jsi stačil cokoliv udělat, hodil sis na záda omšelý batoh starostí. Tvůj den začal bez modlitby, zato naplněný neklidem. Jaký strašný zlozvyk! Ježíš položil svým učedníkům otázku: ‚Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?‘ (Matouš 6:27, B21). Starostmi nic nevyřešíš. Přinesou ti tak maximálně nepokoj a neklid, a pokud je ponecháš neřešené, mohou vlny tvé úzkosti přerůst v dokonalou bouři emocí. Stačí jen trocha fantazie a tvořivosti a hned si představíš svoje nejhorší obavy v tom největším rozlišení. Stres ze starostí odčerpá tvoji energii a zaplní mysl, připraví tě o pokoj … Pak tě rozčílí cokoliv, velké problémy i drobnosti. Někteří před sebou hrnou dokonce celý seznam nesplněných úkolů, jež jen přikrmuje jejich závislost na dělání si starostí. Ač tahle závislost není zrovna moc atraktivní, přesto o ní kolují vtipy. Jeden z nich se mezi lidmi šíří jako bonmot: ‚Pokud nebudu mít žádné starosti, mám starost, že se nebudu mít o co starat.‘ Ustaranost se stala oblíbenou hrou, kterou „rádi“ nenávidíme. A co horšího, předáváme ji svým dětem. Když z našich tváří čtou ustaranost a slyší ji z našich úst, zasvěcujeme je do tohoto umění také.“
Co s tím? „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete“ (Filipským 4:6, B21).