„… žena hříšnice … přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje…“ Lukáš 7:37
V Bibli čteme: „… žena hříšnice … přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami … a mazala vzácným olejem“ (Lukáš 7:37-38). Ten olej byl z nardu, vytrvalé byliny, která se sklízí v Himálaji. Půl litru oleje z nardu! A samotná nádobka, vyrobená z průsvitných drahých kamenů, byla pravděpodobně rodinnou památkou. Možná to bylo její věno. Zkrátka to bylo to nejcennější, co měla.
Jak ironické, a přece tak odpovídající situaci! Parfém, který užívala při svém zaměstnání nevěstky, se stal symbolem jejího vyznání víry, když jej do poslední kapky vylila na Ježíšovy nohy. Rozbití té nádobky byl způsob jejího rozchodu s minulostí. Už žádné maskování zápachu hříchu sladkou vůní parfému. Už žádná tajemství. Už žádný stud. Z temného stínu hříchu vyšla na světlo světa.
Přijde chvíle, kdy i ty budeš muset vyjít před Bohem s pravdou ven. Chvíle, kdy budeš muset odhalit svá tajemství, zápasy i hříchy. Chvíle, kdy se mu budeš muset naplno vydat na milost. Proč se chováme tak, jako by nás hřích odděloval od Boží milosti? Hřích je jediná věc, která nás opravňuje milost přijmout! Cokoliv jiného je snaha získat ji samospravedlností. Nemůžeš spoléhat na Boží milost z devadesáti devíti procent. Buď všechno, nebo nic! Když se snažíme sami sebe zachraňovat, připravujeme se o spásu, která přichází jedině v Ježíši Kristu, a to milostí skrze víru (viz Efezským 2:8-9).