„Slabého ve víře přijímejte…“ Římanům 14:1, ČSP
Během prvního století našeho letopočtu města jako Řím přitahovala lidi různých kultur, jazyků, náboženství a zvyků. Následkem toho poslání rané církve „čiňte učedníky ze všech národů“ (viz Matouš 28:19, ČSP) vedlo někdy ke konfliktu a zmatku. Například někteří věřící pokračovali v dodržování sabatu sedmého dne. Jiní, kteří nejedli maso, chtěli zůstat vegetariány. To je důvod, proč Pavel napsal: „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech“ (Římanům 14:1). Všimni si, že nám neříká, abychom je prostě tolerovali nebo abychom je snesli. Říká, abychom „přijímali“, vítali, uznávali a brali ohled na ty, kdo nejsou našimi věrnými kopiemi. I když problémy, s nimiž se potýkáme dnes, jsou jiné než ty, které řešila raná církev, je jednoduché začít vyvolávat spory nebo soudit. Ale pamatuj: „Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu…“ (Římanům 14:12-13).
Když vyvstanou odůvodněné rozdíly v zásadních otázkách a není žádný prostor pro vyjednávání, chovej se podobně jako Kristus, který nevyvolával hádky, nekritizoval a nepřehlížel druhé. Satanovým cílem je odvést tvou pozornost k hnidopišství, zatímco Boží království strádá. Nezapomínej na slovo: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Nauč se respektovat své spoluvěřící ne pro to, kdo jsou, ale pro to, čí jsou! Pavel napsal: „Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha…“ (Římanům 15:5-6).