„… naučil jsem se být spokojen…“ Filipským 4:11
Když usiluješ o osobní růst a o dosažení správných věcí v životě, jsou to chvályhodné cíle. Ale když prahneš po něčem, co má někdo druhý, nebo chceš být přesně jako on, vstupuješ na území Biblí zapovězené. Spokojenost neznamená, že by ses měl stát samolibým, nebo že by ses měl usídlit v průměrnosti a nedosáhnout potenciálu, který ti Bůh do života dal. Zdaleka ne! Měl bys pracovat na sebezdokonalení, zatímco budeš stále plně závislý na Bohu (viz 2. Korintským 3:5). Soběstačnost znamená být „dostačující sám sobě“, místo abys věřil v Boží pomoc. Na druhou stranu spokojenost znamená vědět s jistotou a pevným přesvědčením, že Bůh se postará o každou tvou potřebu (viz Filipským 4:19). Když porozumíš této pravdě, nemusíš prahnout po ničím postavení, majetku, vlastnictví ani ničí osobnosti. Proč? Protože máš jistotu, že to, co teď máš, a vše, čím dnes jsi, je v Božích rukou více než dost.
Cokoliv potřebuješ udělat, abys naplnil Boží vůli, můžeš udělat ne ze své vlastní síly, ale v síle a moci Krista, který přebývá ve tvém nejniternějším bytí. Chamtivost k nám přichází přirozeně, ale spokojenosti se musíme naučit. Pavel napsal: „… naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:11-13).