„Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.“ Žalm 30:6
Je to těžké, když se po celodenní práci vrátíš domů do prázdného domu, usínáš s rukama ovinutýma okolo polštáře a toužíš někoho objímat. Tento druh osamělosti nemůže zakrýt sebesilnější vrstva líčidla. Je bolestné mít toho tolik na srdci, a nemít to s kým sdílet. Bůh ale zná tvou situaci a záleží mu na tobě. Právě proto Adamovi stvořil Evu, pro Rút našel Bóaze a pro Izáka Rebeku. Proto se jeho Slovo zabývá problémy skutečného života, jako je sexuální frustrace, osamělost, selhání či nedostatek sebeúcty.
Všichni v sobě nosíme touhy a přirozenou prázdnotu, a to, jak je naplňujeme, určuje naši schopnost přežívat a nalézat štěstí. Jestli se snažíš sám čelit životním výzvám, věz, že nejsi sám! Je s tebou „Bůh veškeré útěchy“ (viz 2. Korintským 1:3). Nikdo nemá takové pochopení jako Ježíš. Rodina jej odmítla, učedníci ho opustili, svět jej ukřižoval. Proto Bible říká: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my…“ (Židům 4:15). On ví, kdy máš pocit, že nic, co uděláš, není dost dobré. Ví, že nejsi jenom rodič, ale že jsi také člověk. On ví, rozumí a zve tě, abys přišel k němu.
Období, které právě teď prožíváš, nepotrvá věčně. Přichází nové, s novou energií, s novými vztahy, s novými zážitky a novou radostí. Takže nezapomeň: „Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá“ (Žalm 30:6). Tvá radost se vrátí!