„Hle, odvrhli Hospodinovo slovo, k čemu jim bude moudrost?“ Jeremjáš 8:9
Nikdy nepochopíš poselství kříže, ani nepřijmeš výhody spasení, které z kříže plynou, dokud u kříže poprvé nepoklekneš a nepřijmeš Ježíše Krista jako svého osobního spasitele.
Jeden příběh vypráví o známém kazateli, který cestoval po Itálii. Přítel ho požádal, aby navštívil jistou vesnici a podíval se na obraz Kristova ukřižování. „Jak vypadá?“ zeptal se. Jeho přítel mu odpověděl: „Nezáleží na tom, jak vypadá. Chci, abys to viděl. Slib mi, že to uděláš.“ „Dobře,“ odpověděl. Jel do té vesnice a navštívil kapli, kde byl obraz. Starý správce ho uvítal: „Jdete se podívat na obraz, že?“ Odpověděl: „Ano, jdu.“ Správce mu řekl: „Následujte mě.“ Velký kazatel nebyl připraven na to, co měl spatřit. Místo krásného mistrovského díla uviděl malbu, která měla špatné proporce a nedávala smysl. „Nerozumím tomu obrazu,“ řekl. Správce mu odpověděl: „Pojďte blíž. Poklekněte.“ Kazatel poklekl u paty kříže, vzhlédl nahoru a uviděl sílu a krásu té malby; a pak už mu jen tekly slzy.
Poselství kříže tě promění pouze tehdy, když odložíš svou pýchu, předsudky a intelektuální přístup a pokoříš se. „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží“ (1. Korintským 1:18).