„Zasvěť už chlapce…“ Přísloví 22:6
Bible říká: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty (v souladu s jeho individuálním obdarováním nebo nadáním), neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6). Pravdou je, že ačkoli některé principy platí na všechny děti, žádné dvě nejsou stejné, a bylo by chybou zacházet s nimi, jako kdyby byly. Existují dvě časté hrubé chyby, které můžeš jako rodič udělat:
1) Snažit se formovat dítě podle toho, jaký jsi byl ty. Jenom proto, že jsi býval hvězdou místního fotbalového týmu, nemusí tvůj syn chtít jít ve tvých šlépějích. A jenom to, že jsi byl ve škole premiant, nutně neznamená, že tvé dítě bude jedničkář. I když bys nikdy neměl tolerovat nebo odměňovat lenost, musíš přijmout, že ne všechny děti jsou stejně sportovně nebo intelektuálně nadané.
2) Snažit se z nich udělat někoho, kým bys je chtěl mít. Nepokoušej se znovu prožít život prostřednictvím svých dětí. Měl jsi svou příležitost, a jenom proto, že jsi neuspěl ty jako profesionální sportovec, nemůžeš svého syna nebo dceru nutit jít tímto směrem.
Když Bible říká „zasvěť už chlapce do jeho cesty (v souladu s jeho individuálním obdarováním nebo nadáním)“, nemá na mysli nutně cestu, po které bys šel ty, nebo po které chceš, aby šel. Existují tři charakteristické znaky zdravé sebeúcty, které by ses měl snažit své děti naučit: a) musíš vědět, kdo jsi; b) buď rád tím, kým jsi; c) buď tím, kým jsi.