„… jistě to dokážeme.“ 4. Mojžíšova 13:30, přel. z angl.
Jednoho nedělního večera byla Mary Southerlandová v církvi. Najednou jí na rameno poklepal kdosi neznámý a řekl jí, že má povolání věnovat se ve sboru hudbě a mládeži. Myslela si, že se ten člověk pomátl. Zrovna ukončila vysokou školu s kvalifikací pro výuku na základní škole a kamarád ji pozval do církve, aby zazpívala při večerních bohoslužbách. To bylo vše, jak se domnívala. Když bohoslužba skončila, kamarád jí řekl, že by se za tu nabídku měla aspoň modlit. Ona to udělala. „Uplynulo třicet let a já jsem tu – jako zcela nepravděpodobný služebník, který nepřestává žasnout nad Božím plánem pro můj život,“ říká Mary dnes.
Často dovolujeme, aby nám běh života diktovaly naše slabosti a nejistoty, zatímco Bůh celou tu dobu touží, aby obyčejní lidé dělali neobyčejné věci. Pořád se vymlouváme, proč se nemůžeme zapojit v církvi, v komunitě nebo v pomoci druhým. Možná si dokonce myslíš, že toho sám nejsi schopen. To si asi myslí leckdo. Pavel ale říká: „… v (tvé) slabosti se projeví má síla“ (2. Korintským 12:9). Když Mojžíš vyslal do Kanaánu dvanáct vyzvědačů, aby zjistili sílu nepřátel, deset z nich ohlásilo, že Izraelci nemají žádnou šanci, protože tamní obři jsou příliš velcí a lid je mocný (viz 4. Mojžíšova 13:28). Další dva však se zprávou většiny nesouhlasili: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme“ (4. Mojžíšova 13:30).
Bůh tě vidí jako schopného to zvládnout ne proto, že bys byl silný, ale proto, že on je silný. S ním po boku můžeš povstat s důvěrou, protože víš, že dokážeš zvítězit. Bůh tě vidí jako vítěze a přemožitele, který dokáže dosáhnout velkých věcí díky talentům a síle, jež do tebe vložil.