„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Jan 15:12
Kdyby láska byla jen pocitem závislým na činech a reakcích někoho jiného, nebo kdyby byla jen neovladatelnou emocí, Ježíš by neřekl: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15:12). To znamená, že láska je volba, pro kterou se musíš rozhodnout. Je to iniciativa tvé vůle. Ježíš také řekl: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují“ (Lukáš 6:27-28). Bůh ti k tomu, co ti přikazuje, dá také milost, abys to mohl uskutečnit.
Po tisíce let zařizovali dětem sňatky rodiče, v některých východních kulturách se to děje dodnes. Mnohé nevěsty a ženichové se spolu až do dne svatby neviděli. Jistá mladá žena z Indie se měla provdat za muže, kterého neznala. Jednoho dne dostala od snoubence dopis, chtěl se s ní seznámit ještě před svatbou. Budoucí nevěsta však vrátila list neotevřený. Řekla, že věří, že láska se má rozvíjet až po svatbě, ne dříve. „Když přicházíme na svět,“ napsala mu, „nemůžeme si vybrat matku, otce, bratry a sestry, a přece se naučíme s nimi žít a milovat je. Stejné je to s manželem a s manželkou.“
Ve společnostech vyznávajících tuto filosofii téměř neexistují rozvody. Ne, neobhajujeme dohodnuté sňatky, ale představa „romantické lásky“, která je dnes tak rozšířená, má jen málo společného se zdárným manželstvím. Když se snažíš někoho milovat bezpodmínečnou láskou, jakou tě miluje Kristus, prožíváš radost a naplnění.